Life shitsStalo seVýlevy

Trpaslicon 2013 – aneb 1. con, kde jsem si čistil zuby

Tak jsem se po delší době podíval na svůj blogísek a koukám, že už je to 0.75 roku, co jsem nic nenapsal. K tomu se ještě velmi příhodně dostavil KOPŘ (kurevský odpor k překládání), takže jsem dostal chuť napsat report k Trpasliconu, na kterém jsem o weekendu byl.

Nemá to být vyčerpávající report a určitě jsem na spoustu báječných momentů a faktů zapomněl, ale tohle je <if (not PLIN) {skip the sentence} else{read-on}> hlavně článek na preventivní suplementární supresi KOPŘu infintisimálně se blížícímu k zápornému nekonečnu v absolutní hodnotě sjednocenému s prázdnou množinou.

Upozorňuji, že na fantasácké cony nejezdím. Tohle byl můj první. Takže tohle jsou dojmy naprostého new-faga.

To, že pojedu na Trpaslicon, by mě samotného ani nenapadlo, ale má spolustudentka (mimochodem, vložený článek – nějak jsem se zapomněl zmínit tady, že zase studuju (vlastně jsem se nezmínil ani o mých minulých peripetiích životních od maturity), takže ano, studuji obor zvaný PLIN a je to zatím… velmi pivní, řekl bych; pointou je, že už zase mám něco jako spolužáky) mě znásilnila k tomu, že pojedu. Domluvily se na mě ještě s jednou naší spolužačkou a tomu nátlaku nešlo prostě odolat. Pak jsem na to vesele na nějaký ten měsíc zapomněl a ve čtvrtek večer mi bylo připomenuto, že v pátek jedeme na con. Oh well, taška od noťasu, pár věcí a jede se. Vždycky se balím minimalisticky. Cesta proběhla autem, bez větších zážitků… za Zmínku stojí snad jen to, že na Vysočině bylo velmi dubnové počasí (sluníčko, 500 metrů vánice, sluníčko…), že náš řidič–právník byl trochu iritován našimi filosofickými kecy nad každou cypovinou a tak…

Po doražení na místo mě čekal první šok – nedorazili jsme příliš dlouho před oficiálním začátkem (asi 20 minut), takže já, zvyklý z animeconů, jsem čekal dlouhou řadu lidí… a ono nic. V pohodě si orgové sedí na registračkách, nikde žádný shon… Po pár minutách nás pustili dovnitř, žádné klasické problémy, nic… divný con, začal jsem si říkat. Ale bylo to příjemné. V průběhu akce mě takových překvapení čekalo víc. V první řadě orgové byli slušní. Unbe-fuckin-lievable, excuse my French. Jako ne že bych si nějak výrazně stěžoval na jiné cony, ale tady to fakt bylo jiné. A again, velmi příjemné. Dále pak přezouvání. Byl to můj první con, na kterém byly vyžadovány přezůvky. Ty jsem si samozřejmě v rámci úsporných opatření a omezování spotřeby neobnovitelných zdrojů energie nevzal, což ale nebyl problém. Za 10 Kč návleky to řešily docela dobře. Ještě si dovolím zmínit fakt, jenž mě taky překvapil, a to interní občerstvovna s vindaloo, čímsi pofidérně trpaslikovsky pojmenovaným (aka výborný guláš) a podobně. Bylo strašně drahé btw, ale co člověk čeká, dobré to bylo.

Průběh conu byl pro mě taky něco velmi šokujícího. Mě, člověka, který nenávidí stolní hry (vyjma pokeru) a odmítá je hrát, tamější společnost přiměla hrát snad 10 hodin čistého času různé společenské ptákoviny. I lol’d. Včetně mnou ještě silněji zavrhovaného Bangu. To se mi ale podařilo hru zkrátit asi na 10 minut, kdy jsem, nic netuše, podle návodu ostatních používal své karty proti šerifovi, až jsem ho zabil. Paráda, to mě bavilo, bylo to rychlé, heh. Každopádně na tuhle episodu svého života budu ještě nějakou dobu vzpomínat, protože to bylo něco, co ve mně zanechalo hluboké… no… prostě něco hlubokého, to je fuk co.

Abych taky poznamenal něco negativního, tak noci byly krušné. Z nějakého důvodu se spousta lidí na palubě milostných hrátek (aka spací třída, kdo neznáte Trpaslíka, nepřemýšlejte nad tím, co tu———) rozhodla hrozně chrápat. Občas bylo zajímavé poslouchat ty krásné sinusoidy, jak se vlnuly palubou, odrážely se, rušily se, amplifikovaly se… prostě parádní fyzikální po…slyšená, ale spát se v tom při <5 pivkách nedalo (to jsem naštěstí druhou noc bohatě přetáhl, takže nebyl problém). Jinak si až na striktní zákaz alkoholu v prostorách akce a zimní počasí stěžovat nemůžu.

Z programu jsem byl na pár věcech, za zmínku stojí beseda s Janem Kantůrkem, překladatelem Terryho Pratchetta. Některého jeho příspěvky byly skutečně geniální, každopádně mi to tak smutně připomnělo, že pana Pratchetta osobně asi nikdy neuvidím. Ale na to, jaký jsem ignorant ve světě fantasy, jsem měl skoro vánoce z toho, že jsem osobně viděl pana Kantůrka, a dokonce jsem si sáhnul na jeho skvělou vycházkovou hůl s Smrťem! (Je fakt dobrá xD) (Ale to všichni v sále, nic exklusivního, to zas ne.) Taky jsem tam zkouknul pár dílů Red Dwarf X, které jsem ještě neviděl; musím říct, že jsem s tou sérkou spokojen.

No, mám zítra matiku brzo ráno (v 0910!), tak bych to měl nějak shrnout. Jsem rád, že jsem jel, ačkoliv bych asi na ostatní fantasácké cony moc nezapadl (ono ani sem jsem se nehodil, ale aspoň ten Červený Trpaslík je něco, díky čemu jsem se necítil úplně out of place). Jak jste mohli pochytit z nadpisu, jedná se o velmi slušňácký con. Skutečně mě prostředí donutilo dělat takové divnosti, jako si na conu čistit zuby, to byste u mě nečekali, co? Každopádně to v mnohých, kteří mě znají, asi oprávněně vyvolává otázku, co jsem tam dělal… well, říkám, moc se tam nehodím, ale já si aspoň jednotlivé situace dokážu přizpůsobit k obrazu svému (a ostatní se diví, klidí, ragují, chtějí mě zabít… prostě klasika). Ultimátně úchylné a ultramorbidní diskuse s M&M celému zážitku přidávaly na kvalitě a příjemná rozprostřenost lidí po conu v člověku skoro až někdy potlačovala standardní sebevražedné sklony. Takže pokud nedejbože přežiju do dalšího roku, asi pojedu znova. Nachystejte květináče, na Vánoce jsem zpátky! [insert Rimmer’s special extra long salute here]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *