Akicon 2013 – report z přilehlých restauračních zařízení

[img dir=2013/11 id=akicon13_hospoda.jpg]

Je šest hodin ráno, já sedím ve vlaku směrem na Brno, který z Budějovic vyjel v 4.10. Člověk občas dělá divný věci… tohle je jedna z nich. Pokračovat ve čtení „Akicon 2013 – report z přilehlých restauračních zařízení“

Natsucon 2013 – trochu se vraždilo, trochu se pilo…

[img dir=2013/08 id=natsucon_wallpaper_small.jpg align=left]

V neděli skončil další z českých conů zaměřených na japonskou popkulturu, tentokrát Natsucon, ročník prvý. Na popis průběhu akce kašlu, stejně jsem většinu času seděl s #otakulandem a/nebo Ximarou v hospodě, ale před chvílí jsem napsal krátké hodnocení pro oficiální report Konaty, tak stejně dobře můžu zbytek svých dojmů vylít tady.

Pokračovat ve čtení „Natsucon 2013 – trochu se vraždilo, trochu se pilo…“

59 hodin Animefestu, flamewar, zkouškové a obecný lifeshit

Už docela slušnou dobu hledám čas na to, abych sem mohl zas něco napsat. Místo toho buď překládám, sedím v hospodě, čtu knihy, nebo se učím. Budu tvrdit, že to učení momentálně převládá, protože je zkouškový. Každopádně na prokrastinaci si člověk čas vždycky najde, navíc teď mě čekají ty nejtěžší zkoušky, takže je ideální čas začít psát o významných hovnech v mém životě.

Pokračovat ve čtení „59 hodin Animefestu, flamewar, zkouškové a obecný lifeshit“

Advik 2012

Už od druhého dne tohoto maďarského… teda pardon, slovenského conu přemýšlím, co bych tak o něm napsal… vzhledem k tomu, že je to první con, u něhož tak nějak lituju, že jsem se ho vůbec přímo účastnil, tak asi nic pěkného. Tohle píšu narychlo jen pro seberealizaci a doplnění věcí, které třeba ještě nikdo na interwebech nezmínil. Chcete-li tak nějak komplexnější a kvalitnější report od jiného modrého orga, tak většinu těch zajímavých věcí sepsala chill zde.

Byl to první con, na kterém jsem se rozhodl aktivně orgovat. Zvolil jsem recepci, protože měla oddělenou organizaci od té hlavní, což se zdálo být výhodou. Už od pohledu mě děsila ta oficální povídání o tom, co org musí a nesmí udělat, aby se vůbec dostal do organizace. Připadalo mi to, jako kdybych se ucházel o placené zaměstnání. U Zirlanda, který recepci vedl, jsem po krátké diskusi byl přijat, všechno velmi jednoduché… takže hurá na con.

No, na místě už to tak slavné nebylo. Nemůžu Zirovo organizaci vytknout nic (snad až na občas příliš zjevný výraz „I don’t give a fuck about you, whoever you are“, ale ten jsem po značnou část své pracovní doby měl asi taky, navíc to není zrovna „problém“ xD), horší to pak bylo s organizací hlavní. Pořád jsem měl takový zvláštní pocit „Fuuu, tady to stojí za hovno, proč jsem sem vůbec jezdil?“ Tenhle pocit se celý con jen prohluboval. První zajímavá věc, co stojí za zmínku, je postavení modrých (tedy nízkých) orgů na Adviku – jsou to ta nejnižší hovna. Dokonce jsou i něco postradatelnějšího a buzerovatelnějšího (nebo jak to vyjádřit) než návštěvníci. To proto, že modří jsou přece na conu zadarmo a je jich hodně, takže jsou to vlastně příživníci. Well, vždycky jsem měl pocit, že org je něco trochu víc a jakákoliv činnost pro jakýkoliv con mi vždycky dodala pocit užitečnosti. Nikoliv tady. Ačkoliv si nemyslím, že jsem svou práci dělal úplně špatně (i když by to beze mne asi šlo lépe, no), bylo to velmi nenaplňující. Na recepci jsem sice víceméně měl co dělat, ale co jsem slyšel od jiných modrých, tak ti co dělat neměli. Ve výsledku to byly velice únavné služby.

Za významný fail považuji organizaci programu. První věcí bylo šetření na tisku programu, ve kterém nebyly anotace přednášek, workshopů a promítání. Nejdřív jsem si myslel, že je nikdo vůbec nenapsal, ale pak jsem si všiml, že na internetu jsou k disposici. K tomu se ovšem dostali pouze návštěvníci, kteří měli v telefonu Android OS, protože anotace byly dostupné jen přes program Condroid, jenž umožňoval pohodlně sledovat aktuální verzi programu. Na recepci jsme tedy lidem podávali na otázku, kde najdou detaily k programu, velmi profesionální odpověď – pokud máte Android, nainstalujte si Condroid. Jinak máte smůlu. S tím souvisí i druhý problém, který pocítil nejeden návštěvník, a to nečekané a neohlášené změny programu. Návštěvníci bez Androidu neměli šanci se dozvědět, jak vypadá aktuální verze programu, protože jaksi nikoho nenapadlo vyvěšovat nějaké aktualizace (přestože tzv. highlighty na nástěnce visely, ale tam nebylo všechno).

[img main_dir=/wp-content/uploads dir=2012/07 id=advik_cant_argue.jpg desc=“Trefný pic od Sykysana“]

Ještě k těm profesionálním odpovědím. Skvělé bylo, když takhle přišel člověk se třemi taškami, v nichž měl svůj úžasný cosplay, a chtěl si je někam uskladnit, aby se do něj mohl třeba odpoledne navléknout a nemusel si pro něj jezdit přes celou Prahu. Na otázku, kde je taková možnost, zněla odpověď, že není. Příjemné, že? (Možnost uskladnění nastala až v neděli, čehož logiku jsem vůbec nepochopil.)

Na konci negativní části se ještě zmíním o bordelu, který dělali sami někteří orgové v páskách. Každý, kdo byl v areálu KC Zahrada, měl podle instrukcí mít pásku na ruce podobnou té, kterou dostáváte třeba na koncertech. Časem se ale ukázalo, že vlastně pracovníci KC Zahrady ji mít nemusí. To bych ještě pochopil, i když tam těch lidí nakonec pracovalo podezřele hodně. Zajímavé ale bylo, že ji nemuseli mít ani někteří „stánkaři“ – členove Indiana teamu apod. To už ztěžovalo práci hodně. Navíc tihle lidi byli logicky nasraní, když je člověk zastavil kvůli tomu, že nemají pásku. A nejlepší bylo, že pásku nenosili ani někteří z vyšších orgů, u kterých by člověk čekal, že půjdou příkladem. Mimochodem, funny fact: dobrá půlka pásek, které jsme lepili, patřila jiným akcím, převážně těm na Slovensku.

Každopádně co se ale týče mého pobytu na recepci, tak ten byl většinou díky společnosti milých dívek kolegyň Tonči, Asu a [jedné jejíž jméno jsem zapomněl, pardon] velmi příjemný. Pak ještě byla příjemná občasná společnost mé přítelkyně chill, mých kamarádů, existence programu Condroid a občas to pivo (až na tu cenu, meh). A to je tak všechno. Tímto však zmíněným kamarádům děkuji.

Musím říct, že jsem opravdu zvědavý, jak to s Advikem dopadne. Nevím moc, jak vypadal předtím, než dostal místo čárky nad i to blijící cé, ale mám pocit, že jestli nezmění přístup k organizátorům, tak nakonec nebude nikdo, kdo by tam chtěl dělat. No, příští rok mě (jako minulý) potkáte v hospodách okolo tohoto conu. Orgování si rozhodně odpustím, neokouzlilo mě to vůbec tak, jak jsem čekal (jsem naivní, co…).

Pozn.: veškeré urážky Slováků, které tento článek obsahuje, se nevztahují plošně na občany Slovenska, ale jsou určeny značné části slovenských organizátorů Adviku.

Akicon 2011

Před týdnem proběhl další z českých anime conů, Akicon 2011, který z klasických conů (vyjímaje Manifest, ten stojí na jiné úrovni) je po Animefestu mým druhým nejoblíbenějším. Pravda, žádný další třetí oblíbený nemám, dál jezdím jen za lidmi na Advík, který ale rád nemám. Každopádně jak bývá mým dobrým zvykem, z důvodu růstu e-penisu a nedostatku peněz (a potřeby pomáhat, to se rozumí samosebou) jsem se rozhodl přiložit ruku k dílu a zúčastnit se jej jako fotograf. Pokračovat ve čtení „Akicon 2011“

Fest Trip! aneb Animefest 2011

Před rokem jsem si dal předsevzetí, že ať se bude dít co chce, na AF 2011 pojedu. Obavy z toho, že bych se tam mohl nedostat, pramenily z jednoho prostého faktu – letos maturuju. Ale slíbil jsem si, že nějaká blbá matura mi AF nezkazí, a tak se i stalo. Pokračovat ve čtení „Fest Trip! aneb Animefest 2011“