Natsu­con 2013 – tro­chu se vraž­dilo, tro­chu se pilo…

[img dir=2013/08 id=natsucon_wallpaper_small.jpg align=left]

V ne­děli skon­čil další z čes­kých conů za­mě­ře­ných na ja­pon­skou po­p­kul­turu, ten­to­krát Natsu­con, roč­ník prvý. Na po­pis prů­běhu akce kašlu, stejně jsem vět­šinu času se­děl s #ota­ku­lan­dem a/nebo Xi­ma­rou v hos­podě, ale před chvílí jsem na­psal krátké hod­no­cení pro ofi­ci­ální re­port Ko­naty, tak stejně dobře můžu zby­tek svých dojmů vy­lít tady.

Con­ti­nue rea­ding „Natsu­con 2013 – tro­chu se vraž­dilo, tro­chu se pilo…“

59 ho­din Ani­me­festu, fla­me­war, zkouš­kové a obecný li­fe­shit

Už do­cela sluš­nou dobu hle­dám čas na to, abych sem mohl zas něco na­psat. Místo toho buď pře­klá­dám, se­dím v hos­podě, čtu knihy, nebo se učím. Budu tvr­dit, že to učení mo­men­tálně pře­vládá, pro­tože je zkouš­kový. Kaž­do­pádně na pro­kras­ti­naci si člo­věk čas vždycky na­jde, na­víc teď mě če­kají ty nej­těžší zkoušky, takže je ide­ální čas za­čít psát o vý­znam­ných hov­nech v mém ži­votě.

Con­ti­nue rea­ding „59 ho­din Ani­me­festu, fla­me­war, zkouš­kové a obecný li­fe­shit“

Advik 2012

Už od dru­hého dne to­hoto ma­ďar­ského… teda par­don, slo­ven­ského conu pře­mýš­lím, co bych tak o něm na­psal… vzhle­dem k tomu, že je to první con, u ně­hož tak ně­jak li­tuju, že jsem se ho vů­bec přímo účast­nil, tak asi nic pěk­ného. To­hle píšu na­rychlo jen pro se­be­re­a­li­zaci a do­pl­nění věcí, které třeba ještě ni­kdo na in­terwebech ne­zmí­nil. Chcete-li tak ně­jak kom­plex­nější a kva­lit­nější re­port od ji­ného mod­rého orga, tak vět­šinu těch za­jí­ma­vých věcí se­psala chill zde.

Byl to první con, na kte­rém jsem se roz­hodl ak­tivně or­go­vat. Zvo­lil jsem re­cepci, pro­tože měla od­dě­le­nou or­ga­ni­zaci od té hlavní, což se zdálo být vý­ho­dou. Už od po­hledu mě dě­sila ta ofi­cální po­ví­dání o tom, co org musí a ne­smí udě­lat, aby se vů­bec do­stal do or­ga­ni­zace. Při­pa­dalo mi to, jako kdy­bych se uchá­zel o pla­cené za­měst­nání. U Zi­r­landa, který re­cepci vedl, jsem po krátké dis­kusi byl při­jat, všechno velmi jed­no­du­ché… takže hurá na con.

No, na místě už to tak slavné ne­bylo. Ne­můžu Zi­rovo or­ga­ni­zaci vy­tknout nic (snad až na ob­čas pří­liš zjevný vý­raz „I don’t give a fuck about you, who­ever you are“, ale ten jsem po znač­nou část své pra­covní doby měl asi taky, na­víc to není zrovna „pro­blém“ xD), horší to pak bylo s or­ga­ni­zací hlavní. Po­řád jsem měl ta­kový zvláštní po­cit „Fuuu, tady to stojí za hovno, proč jsem sem vů­bec jez­dil?“ Te­nhle po­cit se celý con jen pro­hlu­bo­val. První za­jí­mavá věc, co stojí za zmínku, je po­sta­vení mod­rých (tedy níz­kých) orgů na Adviku – jsou to ta nej­nižší hovna. Do­konce jsou i něco po­stra­da­tel­něj­šího a bu­ze­ro­va­tel­něj­šího (nebo jak to vy­já­d­řit) než ná­vštěv­níci. To proto, že modří jsou přece na conu za­darmo a je jich hodně, takže jsou to vlastně pří­živ­níci. Well, vždycky jsem měl po­cit, že org je něco tro­chu víc a ja­ká­ko­liv čin­nost pro ja­ký­ko­liv con mi vždycky do­dala po­cit uži­teč­nosti. Ni­ko­liv tady. Ač­ko­liv si ne­mys­lím, že jsem svou práci dě­lal úplně špatně (i když by to beze mne asi šlo lépe, no), bylo to velmi ne­na­pl­ňu­jící. Na re­cepci jsem sice ví­ce­méně měl co dě­lat, ale co jsem sly­šel od ji­ných mod­rých, tak ti co dě­lat ne­měli. Ve vý­sledku to byly ve­lice únavné služby.

Za vý­znamný fail po­va­žuji or­ga­ni­zaci pro­gramu. První věcí bylo še­t­ření na tisku pro­gramu, ve kte­rém ne­byly ano­tace před­ná­šek, workshopů a pro­mí­tání. Nejdřív jsem si mys­lel, že je ni­kdo vů­bec ne­na­psal, ale pak jsem si všiml, že na in­ter­netu jsou k dis­po­sici. K tomu se ovšem do­stali pouze ná­vštěv­níci, kteří měli v te­le­fonu An­droid OS, pro­tože ano­tace byly do­stupné jen přes pro­gram Con­droid, jenž umož­ňo­val po­ho­dlně sle­do­vat ak­tu­ální verzi pro­gramu. Na re­cepci jsme tedy li­dem po­dá­vali na otázku, kde na­jdou de­taily k pro­gramu, velmi pro­fe­si­o­nální od­po­věď – po­kud máte An­droid, na­in­sta­lujte si Con­droid. Ji­nak máte smůlu. S tím sou­visí i druhý pro­blém, který po­cí­til ne­je­den ná­vštěv­ník, a to ne­če­kané a ne­o­hlá­šené změny pro­gramu. Ná­vštěv­níci bez An­dro­idu ne­měli šanci se do­zvě­dět, jak vy­padá ak­tu­ální verze pro­gramu, pro­tože jaksi ni­koho ne­na­padlo vy­vě­šo­vat ně­jaké ak­tu­a­li­zace (přes­tože tzv. high­li­ghty na ná­stěnce vi­sely, ale tam ne­bylo všechno).

[img main_dir=/wp-content/uploads dir=2012/07 id=advik_cant_argue.jpg desc=„Trefný pic od Sy­ky­sana“]

Ještě k těm pro­fe­si­o­nál­ním od­po­vě­dím. Skvělé bylo, když takhle při­šel člo­věk se třemi taš­kami, v nichž měl svůj úžasný cosplay, a chtěl si je ně­kam usklad­nit, aby se do něj mohl třeba od­po­ledne na­vlék­nout a ne­mu­sel si pro něj jez­dit přes ce­lou Prahu. Na otázku, kde je ta­ková mož­nost, zněla od­po­věď, že není. Pří­jemné, že? (Mož­nost usklad­nění na­stala až v ne­děli, če­hož lo­giku jsem vů­bec ne­po­cho­pil.)

Na konci ne­ga­tivní části se ještě zmí­ním o bor­delu, který dě­lali sami ně­kteří or­gové v pás­kách. Každý, kdo byl v are­álu KC Za­hrada, měl podle in­strukcí mít pásku na ruce po­dob­nou té, kte­rou do­stá­váte třeba na kon­cer­tech. Ča­sem se ale uká­zalo, že vlastně pra­cov­níci KC Za­hrady ji mít ne­musí. To bych ještě po­cho­pil, i když tam těch lidí na­ko­nec pra­co­valo po­de­zřele hodně. Za­jí­mavé ale bylo, že ji ne­mu­seli mít ani ně­kteří „stán­kaři“ – čle­nove In­di­ana te­amu apod. To už ztě­žo­valo práci hodně. Na­víc tihle lidi byli lo­gicky na­sraní, když je člo­věk za­sta­vil kvůli tomu, že ne­mají pásku. A nej­lepší bylo, že pásku ne­no­sili ani ně­kteří z vyš­ších orgů, u kte­rých by člo­věk če­kal, že pů­jdou pří­kla­dem. Mi­mo­cho­dem, funny fact: dobrá půlka pá­sek, které jsme le­pili, pa­t­řila ji­ným ak­cím, pře­vážně těm na Slo­ven­sku.

Kaž­do­pádně co se ale týče mého po­bytu na re­cepci, tak ten byl vět­ši­nou díky spo­leč­nosti mi­lých dí­vek ko­le­gyň Tonči, Asu a [jedné je­jíž jméno jsem za­po­mněl, par­don] velmi pří­jemný. Pak ještě byla pří­jemná ob­časná spo­leč­nost mé pří­tel­kyně chill, mých ka­ma­rádů, exis­tence pro­gramu Con­droid a ob­čas to pivo (až na tu cenu, meh). A to je tak všechno. Tímto však zmí­ně­ným ka­ma­rá­dům dě­kuji.

Mu­sím říct, že jsem opravdu zvě­davý, jak to s Advi­kem do­padne. Ne­vím moc, jak vy­pa­dal před­tím, než do­stal místo čárky nad i to bli­jící cé, ale mám po­cit, že jestli ne­změní pří­stup k or­ga­ni­zá­to­rům, tak na­ko­nec ne­bude ni­kdo, kdo by tam chtěl dě­lat. No, příští rok mě (jako mi­nulý) po­tkáte v hos­po­dách okolo to­hoto conu. Or­go­vání si roz­hodně od­pus­tím, ne­o­kouz­lilo mě to vů­bec tak, jak jsem če­kal (jsem na­ivní, co…).

Pozn.: veš­keré urážky Slo­váků, které tento člá­nek ob­sa­huje, se ne­vzta­hují plošně na ob­čany Slo­ven­ska, ale jsou ur­čeny značné části slo­ven­ských or­ga­ni­zá­torů Adviku.

Aki­con 2011

Před týd­nem pro­běhl další z čes­kých anime conů, Aki­con 2011, který z kla­sic­kých conů (vy­jí­maje Ma­ni­fest, ten stojí na jiné úrovni) je po Ani­me­festu mým dru­hým nej­ob­lí­be­něj­ším. Pravda, žádný další třetí ob­lí­bený ne­mám, dál jez­dím jen za lidmi na Ad­vík, který ale rád ne­mám. Kaž­do­pádně jak bývá mým dob­rým zvy­kem, z dů­vodu růstu e-penisu a ne­do­statku pe­něz (a po­třeby po­má­hat, to se ro­zumí sa­mo­se­bou) jsem se roz­hodl při­lo­žit ruku k dílu a zú­čast­nit se jej jako fo­to­graf. Con­ti­nue rea­ding „Aki­con 2011“