O mé nevděčnosti

[Upozornění: tento článek není nijak přínosný. Nijak. Vůbec nijak. Ani trošičku.]

Jak už to tak bývá, když se něco sere, tak pořádně. Tento týden se mi seběhlo pět zkoušek / zápočtů, a i když nejsou většinově nijak extra těžké, mám toho plné zuby. K tomu jsem se před týdnem dozvěděl od své domácí, že bude se bude rekonstruovat záchod a koupelna. Za týden. Tedy tento týden. Na mou námitku, že je zkouškové (zápočťák, ale takovými složitostmi jsem ji fakt nezatěžoval) se mi dostalo odpovědi, že jsem to měl říct dřív, by se to přesunulo… že nám to dřív neřekla, to je fuk, že ano. No a nyní pozoruji, jak její sliby, že se dělníci budou snažit dělat rychle a že to bude v pohodě, jdou do prdele, protože rychle to fakt nejde. Samozřejmě mě to celé příšerně sere a mám chuť vraždit. Ale vycházím z toho já jako ten nevděčník, protože nedokážu ocenit, že budeme mít krásnou novou koupelnu. Ne, nedokážu. Tedy aspoň ne teď, když se mam za zvuků zbíječky a bez možnosti osobní hygieny učit morfologii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *