Jak jsem po­sí­lal ba­žanty na smrt

Jste–li eko­lo­gové, hu­ma­nisté nebo vů­bec ji­nak cit­livé duše, které ne­rady čtou o mrtvých zví­řát­kách, tak si radši jděte po­číst o ně­jaké vraždě na ně­jaký z no­vin­ko­vých por­tálů.

Aneb byl jsem na honu. Otec mé milé je les­ní­kem, a tu­díž lo­gicky par­ti­ci­puje na ak­cích, jako jsou hony. Bylo mi na­bíd­nuto, že se mohu také zú­čast­nit, což jsem na­vzdory blí­ží­címu se zá­po­čťáku, kde jsem měl pět zkoušek/zápočtů, prostě ne­mohl od­mít­nout.

Takže jsem se zú­čast­nil honu. Poté, co jsme s man­kou na­vlékli za­půj­čené les­nické ob­le­čení, v němž jsme sice vy­pa­dali jako re­klama na Lesy ČR, ale bylo v něm teplo, a já si na­sa­dil skvělý ze­lený klo­bou­ček, jsme byli při­pra­veni vy­ra­zit.

Ven z še­di­vých ba­ráků
vy­lezly maš­kary
v le­do­vém ji­tru
v den po soudné noci

Na návsi se se­šla spousta les­níků a mys­livců se spous­tou pu­šek a já v ten den ob­zvláště li­to­val, že taky ne­mám ně­jaké střelné po­vo­lání. Kaž­do­pádně po del­ším če­kání se kor­dón ze­le­no­o­děnců vy­dal smě­rem k lesu a my, pro­sti téměř ja­kých­ko­liv in­strukcí, téže. Na­ko­nec jich ani moc ne­bylo třeba, bylo to celé ta­kové in­tu­i­tivní vět­ši­nou. V pod­statě stejné, jako když po­li­cie pá­trá po ne­zle­tilé oběti mrz­kých činů od­ho­zené v hlu­boko v hvozdech. Roz­ta­žená řada lidí, kteří v ro­zumně rovné li­nii po­stu­pují le­sem. Je­diný roz­díl je, že se snaží na­dě­lat co nej­více hluku, anžto cí­lem ce­lého cvi­čení je vy­pla­šit zvěř a hnát ji před se­bou, abych pak mohla být za­stře­lena.

All in all, byla to do­cela pří­jemná pro­cházka zim­ním le­sem, ob­čas zpes­t­řená pro­bí­ha­jí­cími srn­kami a tak. Údajně tam ně­kde bě­halo i di­voké prase, ale to se ne­zje­vilo (bohu[žel|dík]).

Skvělé na po­dob­ných ak­cích je jídlo. Poté, co jsme se pro­drali le­sem a způ­so­bili, že bylo za­stře­leno pár les­ních zví­řá­tek, k nám trak­tor při­vezl re­tro polní ku­chyň, jež po­skytla spoustu masa, chleba, teplý čaj a vů­bec.

Po na­pl­ňu­jí­cím po­je­dení jsme se vy­dali k druhé části honu, kte­rou byl hon na ba­žanty.

Ač­ko­liv jsem ab­so­lutně ne­vě­děl, co če­kat, bylo mi jasné, že to asi ne­bude úplně při­ro­zené na­chá­zení di­vo­kých ba­žantů v pří­rodě a je­jich na­há­nění do rány mys­liv­cům. Co ale při­šlo zcela před­čilo má oče­ká­vání. Za­tímco mys­livci (aka ti s puš­kami) stojí pod ko­peč­kem a kou­kají, co z křoví na ko­pečku vy­letí, honci (aka ti bez pu­šek) chodí ne­ná­padně kři­číce, aby to vy­pa­dalo, že plaší tam dli­vší ba­žanty, od jedné, pře­dem při­pra­vené bedny plné ba­žan­tíků, ke druhé a vy­ta­hují ba­žanty a ob­řadně je vy­ha­zují do vzdu­chu za moc­ného po­křiku ohledně po­hlaví ba­žanta a jeho směru letu. Střelci pak ví, co mají v ob­loze hle­dat a kam stří­let.

Ně­kdy je to s ba­žanty vtipné, pro­tože když jim člo­věk ne­chytí správně kří­dla, fun­gují jako velmi silný ven­ti­lá­tor. Jo, a taky ob­čas umřou před­tím, než vy­letí z křoví. Ale to jen vý­ji­mečně. Na­ko­nec jsme vy­pus­tili všech asi 170 ba­žantů, z če­hož nám na­vzdory zimě bylo do­cela teplo, pro­tože bě­hat sem a tam se ži­vými ba­žanty v ná­ručí je ná­ročné. Pak ná­sle­do­vala další za­jí­mavá část akce. Sná­šení sestře­le­ných ba­žantů do vý­hřadu, kde jsou ob­řadně vy­rov­náni, spo­čí­tání a pak roz­dáni zú­čast­ně­ným. Ne­vě­řili byste, jak se šest mrtvých ba­žantů, v každé ruce tři, pro­nese. Na­štěstí se dají do­cela po­ho­dlně chy­tit za krčky a ne­de­ka­pi­tují se, ako­rát tro­chu křupou ob­čas, nebo jim tu a tam od­ně­kud kape teplá krev. Třeba z oči­ček. A ně­kte­rým po­lo­vina hla­vičky visí, by­vši ustře­lena, jen na ků­žičce, takže člo­věk da­nému ba­žan­tovi skvěle vídí do hlavy. Vý­ho­dou no­šení těch ba­žantů je, že člo­věku není zima na ruce. Ne­vý­ho­dou je, že ně­kteří jsou ještě živí, takže by je člo­věk měl za­pé­řit (za­bít za­bod­nu­tím pera do hlavy), což je ale bez praxe re­la­tivně ob­tížné. A ně­kteří jsou strašně odolní, pře­ži­jou za­stře­lení, za­pé­ření, a furt se snaží ule­tět. Kaž­do­pádně ve vý­hřadu se na­ko­nec ob­je­vilo 139 z těch 170 ba­žantů, což je dobrý vý­kon, údajně. Na konci ob­řadu pak honci všem zú­čast­ně­ným (včetně sebe) roz­dají pře­de­psa­ným způ­so­bem ba­žanty a může se jít do hos­pody, kde čeká další spousta jídla a dob­rého piva.

Byla to dobrá akce.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *