Jak jsem svou klávesnici krmil pivem

[img dir=2013/11 id=kb_chasis_up.jpg]

To jsme tak s PLINem v září vyrazili na skvělou školní akci – Python workshop. To znamená, že jsme pod vedením našich vyučujících z lingvistikého labu na FI 4 dny pobývali v campu Baldovec a tam usilovně programovali. Byli to skvělí dnové, tím, víc, že kolektivní programování ještě s pivkem vedle notebooku nemá chybu. Tedy, nemá to chybu do té doby, než se vám podaří si rukou půllitr zpola plný piva zvrhnout na zapnutý otevřený notebook. A to se mně podařilo.

Pokračovat ve čtení „Jak jsem svou klávesnici krmil pivem“

Akicon 2013 – report z přilehlých restauračních zařízení

[img dir=2013/11 id=akicon13_hospoda.jpg]

Je šest hodin ráno, já sedím ve vlaku směrem na Brno, který z Budějovic vyjel v 4.10. Člověk občas dělá divný věci… tohle je jedna z nich. Pokračovat ve čtení „Akicon 2013 – report z přilehlých restauračních zařízení“

Natsucon 2013 – trochu se vraždilo, trochu se pilo…

[img dir=2013/08 id=natsucon_wallpaper_small.jpg align=left]

V neděli skončil další z českých conů zaměřených na japonskou popkulturu, tentokrát Natsucon, ročník prvý. Na popis průběhu akce kašlu, stejně jsem většinu času seděl s #otakulandem a/nebo Ximarou v hospodě, ale před chvílí jsem napsal krátké hodnocení pro oficiální report Konaty, tak stejně dobře můžu zbytek svých dojmů vylít tady.

Pokračovat ve čtení „Natsucon 2013 – trochu se vraždilo, trochu se pilo…“

59 hodin Animefestu, flamewar, zkouškové a obecný lifeshit

Už docela slušnou dobu hledám čas na to, abych sem mohl zas něco napsat. Místo toho buď překládám, sedím v hospodě, čtu knihy, nebo se učím. Budu tvrdit, že to učení momentálně převládá, protože je zkouškový. Každopádně na prokrastinaci si člověk čas vždycky najde, navíc teď mě čekají ty nejtěžší zkoušky, takže je ideální čas začít psát o významných hovnech v mém životě.

Pokračovat ve čtení „59 hodin Animefestu, flamewar, zkouškové a obecný lifeshit“

Trpaslicon 2013 – aneb 1. con, kde jsem si čistil zuby

Tak jsem se po delší době podíval na svůj blogísek a koukám, že už je to 0.75 roku, co jsem nic nenapsal. K tomu se ještě velmi příhodně dostavil KOPŘ (kurevský odpor k překládání), takže jsem dostal chuť napsat report k Trpasliconu, na kterém jsem o weekendu byl. Pokračovat ve čtení „Trpaslicon 2013 – aneb 1. con, kde jsem si čistil zuby“

Advik 2012

Už od druhého dne tohoto maďarského… teda pardon, slovenského conu přemýšlím, co bych tak o něm napsal… vzhledem k tomu, že je to první con, u něhož tak nějak lituju, že jsem se ho vůbec přímo účastnil, tak asi nic pěkného. Tohle píšu narychlo jen pro seberealizaci a doplnění věcí, které třeba ještě nikdo na interwebech nezmínil. Chcete-li tak nějak komplexnější a kvalitnější report od jiného modrého orga, tak většinu těch zajímavých věcí sepsala chill zde.

Byl to první con, na kterém jsem se rozhodl aktivně orgovat. Zvolil jsem recepci, protože měla oddělenou organizaci od té hlavní, což se zdálo být výhodou. Už od pohledu mě děsila ta oficální povídání o tom, co org musí a nesmí udělat, aby se vůbec dostal do organizace. Připadalo mi to, jako kdybych se ucházel o placené zaměstnání. U Zirlanda, který recepci vedl, jsem po krátké diskusi byl přijat, všechno velmi jednoduché… takže hurá na con.

No, na místě už to tak slavné nebylo. Nemůžu Zirovo organizaci vytknout nic (snad až na občas příliš zjevný výraz „I don’t give a fuck about you, whoever you are“, ale ten jsem po značnou část své pracovní doby měl asi taky, navíc to není zrovna „problém“ xD), horší to pak bylo s organizací hlavní. Pořád jsem měl takový zvláštní pocit „Fuuu, tady to stojí za hovno, proč jsem sem vůbec jezdil?“ Tenhle pocit se celý con jen prohluboval. První zajímavá věc, co stojí za zmínku, je postavení modrých (tedy nízkých) orgů na Adviku – jsou to ta nejnižší hovna. Dokonce jsou i něco postradatelnějšího a buzerovatelnějšího (nebo jak to vyjádřit) než návštěvníci. To proto, že modří jsou přece na conu zadarmo a je jich hodně, takže jsou to vlastně příživníci. Well, vždycky jsem měl pocit, že org je něco trochu víc a jakákoliv činnost pro jakýkoliv con mi vždycky dodala pocit užitečnosti. Nikoliv tady. Ačkoliv si nemyslím, že jsem svou práci dělal úplně špatně (i když by to beze mne asi šlo lépe, no), bylo to velmi nenaplňující. Na recepci jsem sice víceméně měl co dělat, ale co jsem slyšel od jiných modrých, tak ti co dělat neměli. Ve výsledku to byly velice únavné služby.

Za významný fail považuji organizaci programu. První věcí bylo šetření na tisku programu, ve kterém nebyly anotace přednášek, workshopů a promítání. Nejdřív jsem si myslel, že je nikdo vůbec nenapsal, ale pak jsem si všiml, že na internetu jsou k disposici. K tomu se ovšem dostali pouze návštěvníci, kteří měli v telefonu Android OS, protože anotace byly dostupné jen přes program Condroid, jenž umožňoval pohodlně sledovat aktuální verzi programu. Na recepci jsme tedy lidem podávali na otázku, kde najdou detaily k programu, velmi profesionální odpověď – pokud máte Android, nainstalujte si Condroid. Jinak máte smůlu. S tím souvisí i druhý problém, který pocítil nejeden návštěvník, a to nečekané a neohlášené změny programu. Návštěvníci bez Androidu neměli šanci se dozvědět, jak vypadá aktuální verze programu, protože jaksi nikoho nenapadlo vyvěšovat nějaké aktualizace (přestože tzv. highlighty na nástěnce visely, ale tam nebylo všechno).

[img main_dir=/wp-content/uploads dir=2012/07 id=advik_cant_argue.jpg desc=“Trefný pic od Sykysana“]

Ještě k těm profesionálním odpovědím. Skvělé bylo, když takhle přišel člověk se třemi taškami, v nichž měl svůj úžasný cosplay, a chtěl si je někam uskladnit, aby se do něj mohl třeba odpoledne navléknout a nemusel si pro něj jezdit přes celou Prahu. Na otázku, kde je taková možnost, zněla odpověď, že není. Příjemné, že? (Možnost uskladnění nastala až v neděli, čehož logiku jsem vůbec nepochopil.)

Na konci negativní části se ještě zmíním o bordelu, který dělali sami někteří orgové v páskách. Každý, kdo byl v areálu KC Zahrada, měl podle instrukcí mít pásku na ruce podobnou té, kterou dostáváte třeba na koncertech. Časem se ale ukázalo, že vlastně pracovníci KC Zahrady ji mít nemusí. To bych ještě pochopil, i když tam těch lidí nakonec pracovalo podezřele hodně. Zajímavé ale bylo, že ji nemuseli mít ani někteří „stánkaři“ – členove Indiana teamu apod. To už ztěžovalo práci hodně. Navíc tihle lidi byli logicky nasraní, když je člověk zastavil kvůli tomu, že nemají pásku. A nejlepší bylo, že pásku nenosili ani někteří z vyšších orgů, u kterých by člověk čekal, že půjdou příkladem. Mimochodem, funny fact: dobrá půlka pásek, které jsme lepili, patřila jiným akcím, převážně těm na Slovensku.

Každopádně co se ale týče mého pobytu na recepci, tak ten byl většinou díky společnosti milých dívek kolegyň Tonči, Asu a [jedné jejíž jméno jsem zapomněl, pardon] velmi příjemný. Pak ještě byla příjemná občasná společnost mé přítelkyně chill, mých kamarádů, existence programu Condroid a občas to pivo (až na tu cenu, meh). A to je tak všechno. Tímto však zmíněným kamarádům děkuji.

Musím říct, že jsem opravdu zvědavý, jak to s Advikem dopadne. Nevím moc, jak vypadal předtím, než dostal místo čárky nad i to blijící cé, ale mám pocit, že jestli nezmění přístup k organizátorům, tak nakonec nebude nikdo, kdo by tam chtěl dělat. No, příští rok mě (jako minulý) potkáte v hospodách okolo tohoto conu. Orgování si rozhodně odpustím, neokouzlilo mě to vůbec tak, jak jsem čekal (jsem naivní, co…).

Pozn.: veškeré urážky Slováků, které tento článek obsahuje, se nevztahují plošně na občany Slovenska, ale jsou určeny značné části slovenských organizátorů Adviku.

Jak jsem si koupil kakaovo-mléčnou pochoutku aneb jsem debil

Dneska jsem byl po dlouhé době v Tescu. Obvykle do Tesca nechodím, protože ho většinou nemám na kole při cestě, ale tentokrát jsem jel s chill autobusem, takže jsme nešli do Kauflandu. Říkal jsem si, že to je celkem jedno, protože Tesco snad nebude o tolik horší než Kaufland.

Po nákupu toho důležitého jsme se šli podívat k čokoládám a já vzhledem ke své finanční situaci jsem se začal dívat po těch levných. V Kauflandu jsem objevil mléčnou čokoládu za 11 nebo 12 Kč od značky Katy, která je celkem dobrá (je to čokoláda). Kupodivu je z Polska. Tady měli podobně vypadjící za 9 Kč, tak jsem se podíval na zemi původu, podle očekávání také z Polska, a řekl jsem si, že to tedy zkusím. No, až doma mi poté, co jsem ji otevřel, dal do pusy a čekal několik minut, než se teda rozpustí (nerozppustila, musel jsem ji rozkousat), zjistil, že jsem si vlastně nekoupil čokoládu. Složení: kakao, sója … a pak až mi došlo to „kakaovo-mléčná pochoutka“. Fuck yeah, pochoutka. Značka Tesco Value. Skvělé, ani reklamovat to nemůžu, protože to dle deklarace není čokoláda. Oh well, moje blbost, jsem o 18 Kč chudší (jo, koupil jsem si dvě, lol). Mohl jsem za to mít jednu dobrou Milku. Jsem sám, komu se tohle stává? Discuss.

P.S.: v Kauflandu tuhle srajdu nemají, čokoládu (a ostatní výrobky) od značky Katy si můžete s klidem kupovat, jsou dobré a relativně kvalitní.

Kterak jsem málem přišel o doménu

Na přelomu října a listopadu minulého roku jsem se z hostingu C4 stěhoval na hosting Ebola.cz, kde tenhle web dlouhou dobu přebýval. Učinil jsem tak hlavně kvůli mnohem lepšímu poměru nabízený prostor / cena a dobrým referencím na Ebolu. Za stejnou cenu dostanu přibližně 6x více prostoru než u C4 hostingu, což se může hodit. Ne, že bych si na C4 mohl stěžovat. Každopádně při přechodu jsem na Ebole požádal i o převod domény a na C4 jsem ohlásil, že už ji pro mě nemusejí parkovat. Předpokládal jsem, že když Ebola má na svém webu napsáno, že stačí zaškrtnout možnost „převést doménu“ a o všechno ostatní se postarají oni, tak že se o to opravdu postarají, a dál jsem to neřešil. Přechod na nové servery proběhl bez problému a já všechno pokojně pustil z hlavy.

Předevčírem mi ovšem jeden známý řekl, že se nemůže dostat na můj web. I zkusil jsem to sám a vskutku, nikde nic. Myslel jsem si, že problém je někde na straně serveru, protože nešlo ani FTP, ale když jsem zkusil připojení pomocí alternativní FTP adresy, ve které není doména obsažena, připojení fungovalo bez problémů. Ihned mi docvaklo, že bude problém s doménou a zadal jsem do Googlu whois edison23.net. A bylo jasno. Expiration Date: 12. 3. 2012. Da faq?!, zvolal jsem a chtěl jsem rozzuřeně psát na C4, že mi doménu nepřevedli a neposlali mi upozornění, že mám zaplatit. Už jsem totiž šťastně zapomněl, že jsem jim řekl, že ji mají od nich odregistrovat. Naštěstí jsem to nakonec napsal celkem pokorně, protože se ukázalo, že to opravdu není jejich chyba a oni jen doménu řádně odregistrovali od nich (basically). Nezbývalo než napsat na Ebolu, proč převod neproběhl.

Na zmíněnou otázku se mi nedostalo moc jasné odpovědi (nebo mi to aspoň tak přišlo), každopádně z toho vyplynula jedna jasná věc – parkování domény k hostingu zdarma, na které mám u svého programu právo, od nich nedostanu, protože to lze jen při objednání hostingu. Nasrané BUCH do stolu, chuť jim říct, ať me neserou, koukají to převést k nim a dát mi parkování zadarmo, nebo se naseru. Shrnul jsem to do krátké věty „Dobrý den, děkuji za informaci.“ a doplnil otázkou, zda si tedy můžu objednat parking domény u nich (protože to forpsi, jejichž služeb Ebola využívá, mají levnější, než C4). Dostalo se mi odpovědi, že to nelze, protože generické domény (.net, .com, .info, …) nelze po expiraci převádět. Rozžhavený do běla jsem velmi slušně poděkoval za pomoc a šel si objednat roční parking domény u C4, což mě stojí přibližně 280 Kč s DPH místo nějakých 200 Kč u foprsi. Ne, že by mě ten rozdíl položil, ale z principu mě to sere.

Každopádně, jaké poučení z toho plyne a proč tohle píšu? Jednoduché. Potřebuji se vypsat. Ne, seriously, pořádně si kontrolujte expiraci vaší domény, kdo je registrátorem a zda její případné převody opravdu proběhly. V mém případě zřejmě došlo ke špatné komunikaci mezi podporou Eboly a mnou a já jim zřejmě řádně nezdůraznil, že tu doménu chci převést k nim.

Ještě si na závěr dovolím podotknout, že jelikož problematice domén moc nerozumím, tak se mohlo stát, že tady někomu křivdím a je to celé moje blbost. Pokud máte ten pocit, komentáře jsou vám k disposici, rád se poučím.

Lehké Ubuntu neboli Lubuntu (aneb můj dočasný přechod k Linuxu)

Jsem dlouhodobým uživatelem Windows. Jako každý uživatel Windows na ně občas nadávám, ale nemůžu tvrdit, že bych je nenáviděl. Kdybych je nenáviděl, tak si je nekupuji, to dá rozum. Pracuje se mi na nich relativně (k ostatním systémům) dobře, dovolují mi dělat to, co dělat potřebuji. Každopádně není tomu tak dávno a můj notebook (resp. nejspíš konkrétně můj disk) projevil známky stáří a s Windows 7 začaly být potíže. Notebook nikdy dobrovolně nevypínám, vždycky používám spánek, jenže poslední dobou byla šance, že se úspěšně uspí a pak ještě probudí, statisticky pod 30%, což se stalo neúnosným. Pokračovat ve čtení „Lehké Ubuntu neboli Lubuntu (aneb můj dočasný přechod k Linuxu)“