Aki­con 2011

Před týd­nem pro­běhl další z čes­kých anime conů, Aki­con 2011, který z kla­sic­kých conů (vy­jí­maje Ma­ni­fest, ten stojí na jiné úrovni) je po Ani­me­festu mým dru­hým nej­ob­lí­be­něj­ším. Pravda, žádný další třetí ob­lí­bený ne­mám, dál jez­dím jen za lidmi na Ad­vík, který ale rád ne­mám. Kaž­do­pádně jak bývá mým dob­rým zvy­kem, z dů­vodu růstu e-penisu a ne­do­statku pe­něz (a po­třeby po­má­hat, to se ro­zumí sa­mo­se­bou) jsem se roz­hodl při­lo­žit ruku k dílu a zú­čast­nit se jej jako fo­to­graf. Je­den z těch lep­ších ná­padů, které… aha, to ne­byl můj ná­pad, pravda, Hejty řekl chill, že ně­koho hledá, chill řekla mně, já se ozval Hej­tymu… no prostě to bylo su­per, i když jsem ne­stihl moc věcí z pro­gramu a vů­bec jsem měl po­cit, že ně­jak ne­stí­hám to, co bych chtěl. Kon­krétně na te­nhle Aki­con jsem se hrozně tě­šil, pro­tože jsem se tam měl po­tkat s Ki­ra­chan a Ge­on­tem, které jsem ni­kdy před­tím ne­vi­děl, ale už pěk­ných pár mě­síců s nimi ke­cám na IRC. Další dů­vod bylo sa­mo­zřejmě fo­cení, pro­tože už jsem po těch ně­ko­lika mě­sí­cích, co jsem byl bez své mi­lo­vané zr­ca­dlovky, měl absťák. Na dru­hou stranu, v pro­gramu jsem si vy­bral asi jen tři věci, které bych chtěl vi­dět (a vy­bral jsem si špatně) a dvě před­nášky, z nichž jednu jsem ne­stihl. So­botní od­po­ledne se neslo v du­chu fo­cení lo­li­tek v cospla­y­ích (ok, loli tam moc ne­bylo, ale ty cosplaye jo… ně­kdy jsem ani ne­po­znal, jestli fo­tím kluka nebo holku), ke­cání s lidmi, kteří už do­ra­zili a běhání po před­náš­kách a fo­cení před­ná­še­jí­cích. Také jsem byl první, komu se v ob­lasti jeho zod­po­věd­nosti, kte­rou v mém pří­padě byl ate­liér na fo­cení cosplayů, stala ne­hoda a vznikla škoda. Jedna z prv­ních sle­čen, které jsem tam fo­til, při od­chodu jaksi vzala no­hou i ka­bel od re­flek­toru, a já jen vi­děl jak padá a v du­chu jsem řval NEEEE!! Když jsem to ohlá­sil, tak Už-nevím-kdo řekl Už-nevím-komu, ten se roz­jel do ob­chodu, kou­pil nový ještě lepší re­flek­tor a všecko bylo asi za ho­dinu v po­řádku. Mu­sím vzdát hold or­ga­ni­saci, pro­tože to­hle mě okouz­lilo. K ve­čeru se při­ho­dilo pár za­jí­ma­vých in­ci­dentů, ani u jed­noho z nich jsem ne­byl přímo, utkvěl mi v pa­měti ubre­čený no­si­tel ka­tan, o kte­rém jsem zprvu jen sly­šel, ale když jsem ho pak spat­řil, tak jsem si mu­sel dát fa­ce­palm. Po­kud ale vím, tak na­roz­díl od mi­nu­lého Aki­conu, kde mu­sel můj ka­ma­rád Pi­o­los býti vy­lou­čen za vy­trž­nic­tví, se tento rok žádné po­dobné ex­cesy ne­při­ho­dily a akce byla až nudně klidná (ač­ko­liv uzná­vám, často jsem byl prostě na špat­ném místě, ale nic opravdu zá­važ­ného se tu­ším fakt ne­stalo).

Je­li­kož jsem se pře­dem roz­hodl, že budu za­po­mět­livý a líný a spa­cák s se­bou mít ne­budu, tak jsem byl od­sou­zen pře­čkat noc bez spánku. Usou­dil jsem, že to by vážně na dvou­denní akci ne­měl být pro­blém, když jsem vy­dr­žel ne­spat na ce­lém Ani­me­festu. To jsem ovšem ne­tu­šil, že noční pro­gram bude až ta­kové peklo, jako byl. Svůj noční ma­ra­ton jsem poté, co Ci­r­dan do­pil svá pivka, za­čal čín­ským pro­pa­gan­dis­tic­kým fil­mem z roku 1951 Vý­chod je rudý, na který jsem při­šel od půlky. Te­nhle kou­sek se v pro­gramu obe­j­vil kvůli enormě kladné ode­zvě na loň­skou rus­kou vý­pl­ňovku Ae­ro­grad, ale nutno říci, že Ae­ro­grad byl teda o po­znání lepší, sub­jek­tivně vzato. Vý­chod je rudý je mu­si­kál, takže se všechno ode­hrává v ob­rov­ském di­va­dle, je to ba­revné, aby vy­nikla rudá barva ví­tě­zící osvo­bo­zu­jící ar­mády a v pod­statě jsem tam ne­za­zna­me­nal děj (jo, je tam, ale při­šel mi značně po­tla­čený). Nej­zá­bav­nější na ce­lém filmu byly asi ti­tulky, které tam byly ob­čas až trojí – čín­ský a an­g­lický ul­tra re­tro hard­sub (like.. si­x­ties lol) a český soft­sub. Po­tíž byla v tom, že ob­čas čín­ské ti­tulky chy­běly, ob­čas chy­běly an­g­lické (a v tu ránu sa­mo­zřejmě i české), ob­čas chy­běly všechny. Na­víc se ně­ja­kým zá­had­ným způ­so­bem ke konci pro­mě­nil český soft­sub na špa­něl­ský. Na­štěstí ale ře­čem o osvo­bo­zení a ví­těz­ství so­ci­a­lis­tické re­vo­luce není těžko po­ro­zu­mět ani v té špa­něl­štině. V po­rov­nání s tím, co ná­sle­do­valo, to bylo vlastně ještě do­cela zá­živné. Po­tom při­šli totiž Nazí vlci (Na­ked Wol­ves), což je chu­jo­vina nej­vyš­šího řádu, která ani není vtipná a za­jí­mavá a ně­jak tak… sa­kra, prostě nor­málně divná! Ná­sle­do­vala krátká po­měrně pou­tavá ale svým ob­sa­hem dost o ni­čem vi­dea, z nichž si pa­ma­tuji ně­jaké surre­a­lis­tické běhání pána za pej­skem ve 2D světě a ja­kousi anti-breeding (proti plo­zení dětí) kam­paň. Všechna vi­dea toho bloku od ně­jaké Niny Pa­ley a těžce ne­zá­živně divná.

Ná­sle­do­val ne­sro­zu­mi­telný zá­znam ja­kési staré před­nášky a pak hezky na­kres­lená krátká tou­hou vi­dea Ki­nema Kan a po nich 30minutové dou­jin OVA Ko­ware­kake no Or­gel, které bych asi pro­hlá­sil za nej­sne­si­tel­nější kou­sek té noci. Pak jsem tu­ším zmi­zel ke­cat s ORGy a vrá­til se v dobré víře, že pů­jde o ně­jaké sci-fi (ano­tace jsem ne­četl), na In­ter­stella 5555. Chyba! To jsem ne­měl dě­lat. Stará kom­pi­lace ja­kýchsi hu­deb­ních vi­deí, na kte­rou se ne­dalo kou­kat. Díky tomu jsem také spal 20 mi­nut, což jsem vů­bec ne­plá­no­val, pro­tože u toho prostě ne­šlo ne­u­snout. Tak jsem si po skon­čení šel pro ne­pří­liš dobré kafe dolů, vy­fo­til pár ospalců a jal se blou­mat po pro­sto­rách akce, po­zo­ro­val jak hle­dají Wol­fiiho, který měl na­stou­pit na svou ranní před­nášku a tak…

Ráno jsem se po­tkal se ste­e­lis­tou, který mi dal dvě skvělé knížky, které jsem u něj měl za­mlu­vené od jara (Black Hawk DownPo­chod smrti ^__^) a krásně si s ním po­ke­cal o Transmis­sion, ze které na Aki­con (má­lem ne)dorazil.

Pak do­ra­zil Pra­sátko, který nám na své před­nášce po­vě­děl spoustu za­jí­ma­vých věci o ja­pon­ských on­se­nech (láz­ních), z nichž si ne­pa­ma­tuju asi vů­bec nic, go­men. Snad jen to, že do smí­še­ných lázní chodí jen chlapi a staré babky… what a bad luck :/

Na­čež se při­blí­žila ho­dina na­šeho od­jezdu, když v tom– …ne, nic pře­vrat­ného se ne­stalo, sorry. Prostě jsme, jsouce una­veni, s chill od­jeli. Ná­sle­do­valo celé pon­dělí strá­vané upra­vo­vá­ním fo­tek, če­hož vý­sle­dek na­jdete tady v mé ga­le­rii.

Smutné na le­toš­ním Aki­conu bylo to, že ne­do­ra­zil krom DrQ, Dai­chiho a can­dy­cana ni­kdo z #ota­ku­landu, takže ani ne­bylo s kým jít v noci chlastat. Dou­fám, že příště při­je­dou všichni, nebo do­sta­nou na pr­del xD

Na zá­věr jako vždy dě­kuji OR­Gům Aki­conu za pěk­nou akci, ko­le­gům Hej­tymu a Mar­ti­novi za pří­jem­nou spo­lu­práci a… tě­ším se na další ^__^.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *